Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

burunduk sibiřský - chov zrušen

Rozmnožování burunduků bylo v zemích EU zakázáno v roce 2016, proto jsme jejich chov zrušili. V našem chovu je snad nahradí jiné druhy, prvními nástupci jsou veverky šedobřiché (Tamiops swinhoei) - viz sekce veverky.

Burunduk páskovaný (Tamias sibiricus) se nachází na listině invazivních druhů a jeho chov je omezen. Je možné jej chovat jako mazlíčka až do dožití, ne však množit a prodávat, viz Úřední věstník Evropské unie a následující odkazy:

 

Úřední věstník Evropské unie

Článek 32

 

Přechodná opatření pro komerční populace
1. Držitelům komerčních populací jedinců invazních nepůvodních druhů získaných před jejich zařazením na unijní seznam je po dobu až dvou let po zařazení druhu na uvedený seznam povoleno mít živé jedince takových druhů nebo jejich části, které se mohou rozmnožovat, v držení a přepravovat je za účelem prodeje nebo předání do zařízení, které se zabývají ochranou ex situ, a k léčebným činnostem uvedeným v článku 8 za předpokladu, že jedinci jsou drženi a přepravováni v oddělených prostorách a jsou zavedena veškerá vhodná opatření s cílem zaručit, že není možné, aby se tito jedinci rozmnožovali nebo aby unikli, nebo tyto jedince utratit nebo usmrtit humánním způsobem, a vyčerpat tak jejich populaci, kterou vlastní.CS L 317/54 Úřední věstník Evropské unie 4.11.2014

http://invaznidruhy.nature.cz/unijni-seznam/druhy/
http://invaznidruhy.nature.cz/res/archive/316/038975.pdf?seek=1471876278

2016 Prodej poslední burundučice a konec pokusů o chov burunduků.

30.1.2016 dovezli nám novou veverku, samičku burunduka v přírodním zbarvení. Pro původní majitelku byl problém ji odeslat, ač jsme byly domluvené již delší dobu. Burundučice byla totiž útěkářka a několik dní jí běhala po bytě. Nakonec se podařilo ji odchytit. Dnes nám ji doručili Bezděkovi, dopravci drobných zvířat. Původní majitelka ji poslala v kleci, se zadrátovanými dvířky, aby nebyla možnost utéct. Pro své minulé útěky dostala jméno Alcatraz. Do jara bude muset být doma, protože na venkovní pobyt není aklimatizovaná.

leden 2016 Přišlo pár dní velkých mrazů a pak najednou oteplení. Bohužel oteplení neprospělo veverkám. Burundučice Princezna vylezla z budky, pravděpodobně později odpoledne nebo až večer a zůstala venku. Našla jsem ji až druhý den, ale to bylo bohužel pozdě, už nežila...

10.11.2015 zakoupen bílý sameček Snížek. Venku už je chladno, sameček není zvyklý a tak je prozatím umístěn ve vitríně na chodbě. Plšíky jsme kvůli němu přemístili do velkého terária.

Jednoho samečka máme, ale ten se nijak neprojevuje. V době, kdy je burundučice v říji a volá ho, je samec zalezlý a nereaguje. Vlastně je "neviditelný" po celý rok. Abych zjistila, zda vůbec ještě žije, musím se vždy podívat do budky. To vyběhne a "nadává". Kdy se krmí, se nám nepodařilo zjistit. Zřejmě vylézá jen, když je absolutní klid a nikdo v dohledu nebo až v noci.

 

Burunduky sibiřské či páskované (deňky), Tamias sibiricus, chováme několik let. Zatím se nepodařil odchov. Máme smůlu na samce.

rok 2014 - Veverky šťastně přečkaly zimu v nové venkovní voliéře, spaly spolu v jedné budce. Častěji jsem je kontrolovala, protože jsem měla strach o samce. Nic se však nestalo.

Doufala jsem, že si sameček časem zvykne na lidi, či vůbec na dění okolo voliéry, ale zklamal. Samička si zvykla rychle. Těší nás ji pozorovat, jak se krmí, čistí si kožíšek, provádí gymnastické cviky na stropě a stěnách voliéry. Když je hezké počasí, tráví mimo budku skoro celý den. Sameček zůstává neviditelný. Je dost protivné, když má samička své dny a volá ho pískáním a zvláštními zvuky, které připomínají jemné štěkání či hodně zesílené volání rehka. Vydrží se tak ozývat v jednom kuse dost dlouhou dobu. S jejím partnerem to ani nehne. Tak mláďata zase nebudou :-(

 

rok 2013 - Začátkem roku jsme opět přišli o samce. Uhynul na následky pokousání samicí. Samice neusnula, byla velmi aktivní, ale samec se zřejmě ke spánku ukládal a tak se nebránil. Samozřejmě jsem ho oddělila, ale nepovedlo se ho vyléčit.

Později jsem sehnala dalšího samečka. Je přírodní, ale měl by mít vlohu pro bílé zbarvení stejně jako naše samice. Seznamovali jsme je postupně, mohli se jen očichávat přes pletivo. Potom jsem je pustila k sobě. Nic zvláštního se nedělo, sameček si ihned schoval v podestýlce v mezeře pod budkou. Moc se neukazuje. Do jara veverky zůstaly ve vitríně.

Na jaře manžel přepažil venkovní voliéru pro ptactvo, kterou jsme využívali jen v teplém období. Jednu strany voliéry tvoří zeď zahradního domku, ostatní stěny jsou z pletiva. Strop je rovněž z pletiva, částečně zakrytý makrolonem. Polovinu této voliéry jsme upravili pro burunduky. Je tam více budek, aby se měly veverky, v případě neshod, kam schovat. Dvě budky jsou zavěšené pod zakrytým stropem, velká kmenová budka je na zemi. Ve voliérce jsou větve a velké části sloupnuté kůry ke šplhání, na zemi vykotlaný pařez a obloukové kusy dřeva jako prolézačky a odpočívadla. Krmení dostávají do misky, vodu do napáječky i do misky, protože nejsem schopná zjistit, jestli se sameček naučil pít z napáječky.

Veverky obsadily dolní kmenovou budku.

Samec vůbec nevylézá. Nejsem si jistá, kdy se chodí krmit. Proto ho občas zkontroluji v budce. Zřejmě chodí ven v noci. Je stále hodně plachý.

Na podzim se veverky stěhují do horní budky. Jejich shon za potravou vypadal, jako by zima měla trvat sto let. Budku jsem musela vysypat, protože byla nacpaná do 3/4 krmením a něco z toho začalo chytat plíseň. Do víka budky jsem nechala vyvrtat otvory, aby lépe větrala. Musím dávat větší pozor na množství krmení a na podzim krmit hlavně semeny, která se nekazí. Tvrdé pečivo se v zadýchaném prostoru budky zkazí. Výplň budky je také třeba kontrolovat, i seno může plesnivět. Vhodnější je sláma a kokosová vlákna. Pokud je zima teplá, je lépe budku pootevřít - mírně jsem nadzvedla víko, aby lépe větrala.

Chtěla jsem veverky na zimu oddělit, aby se nezopakovala loňská tragédie, ale sameček to nesnášel moc dobře. V druhé polovině voliéry jakoby nevěděl, co dělat. Sám od sebe nesháněl potravu, nenosil podestýlku do budky a vypadalo to, že v ní ani nebude spát. Tak jsem ho opět vrátila k družce.

 

rok 2012 - V současné době máme pár přírodních burunduků a oba jsou spolu ve velkém teráriu - vitríně, která je umístěna na nevytápěné chodbě. Dřívější ubytování veverek neslo velké problémy hlavně v zimě, viz popis níže. Takto ale opět není jisté rozmnožování, protože veverky nemusí nutně hibernovat. U burunduků, kteří v zimě nespí zimním spánkem, není rozmnožování pravděpodobné.

Varování pro ty, kteří si chtějí burunduka pořídit. Dobře si rozmyslete, od koho zvíře kupujete. Máme špatné zkušenosti s inzeráty, které nabízejí "vymazlená mláďata". Hlavně si všímejte, jak často se takový inzerát objevuje. Někteří lidé nabízejí mláďata po celý rok. Dle mého se jedná o překupníky. Když jsem chtěla v roce 2010 pořídit pár burunduků, nikdo v našem kraji je nenabízel. Nechtěla jsem absolvovat dalekou cestu a tak jsem se domluvila s paní, která nabízela v podobně psaném inzerátu mláďata, s tím, že její známý je může dovézt do Hradce Králové. Ač jsem se dopředu vyptávala na původ veverek a způsob chovu, myslím, že jsem se pravdu nedověděla. Koupila jsem 2 veverky - Popelku a Zrzka a obě byly pro nás velkým zklamáním. Vůbec neuměly přijímat klasickou veverčí potravu, braly pouze měkké krmení jako vařené vajíčko, rýži, těstoviny a ovoce. Suché krmení jako zrní, oříšky, semínka, je vůbec nezajímalo. Už od začátku většinu času prospaly. Zrzek navíc i v dospělosti často chladnul a jakoby hibernoval i v teple. Hodně jsem se s nimi natrápila, než se naučily samy se živit a nakonec jsem do roka stejně o obě přišla. Následovalo shánění nových burunduků, už ne za každou cenu, ale podle výběru chovatele. Nově zakoupená samička, pro kterou jsme jeli do Jičína, sice nebyla vůbec ochočená, zato je to na první pohled silná veverka, značně větší než byl např. Zrzek. K ní jsem sehnala samce, který jí velikostně odpovídá. Oba se chovají normálně. Rychle si na sebe zvykli. Jsou aktivní, nosí si zásoby do budky. Brzy se naučili pít z napáječky, milují dýňová semínka, která si loupou. Kukuřičný klas oberou během chvíle a vše si odtahají do své zásobárny.

 

14.3.2011 Oba pruhovaní burunduci trávili zimu celkem bez problémů v nevytápěné voliéře, v oddělených klecích. Každý spal ve své budce. Ovšem, když delší dobu spali, nastal problém. Do klecí se dostaly myši a při kontrole jsem zjistila, že má Popelka poraněnou nožku. Tvrdě spala a zřejmě o ničem nevěděla. Přestěhovala jsem ji ihned do terária doma na chodbě a později jsem přestěhovala i Zrzečka. Mohl by dopadnout stejně. Na chodbě je chladno a tak nějakou dobu ještě spali. Postupně se budili častěji a tak jsem je koncem února pustila do společného terária. Od té doby jsou bez problémů spolu. Jen Popelka přišla o část prstů na přední tlapce. Pro příští zimu budu muset jejich ubytování vymyslet jinak.

rok 2010 - Veverky máme ubytované ve voliéře, v které jsou dvě uzavíratelné klece a volný prostor. Klece i okolní prostor jsou vybaveny větvemi ke šplhání, kůrou a budkami. Voliéra je zbudována ve zděné části ptačích voliér. Ani tato část není vytápěna. 

Přírodní pár je prozatím spolu ve voliérce a Albína je v jedné z klecí. Zimu strávila Albína bez problémů ve voliéře, ale narozdíl od našich dřívějších samců nespala. Byla aktivní celou zimu a doslova se na mně vrhala, když jsem přicházela s krmením. Teprve, když ukořistila nějaký pamlsek, seskočila z ruky.

Se Zrzečkem jsme zřejmě opět narazili. I v horkém dni upadá do stavu částečné hibernace, prostě tuhne a chladne a spí a to mimo budku. Popelka se při mém příchodu chová jako vystřelené torpédo a na Albíně je vidět, s jakou chutí by se se soupeřkou porvala.                                       

 Albína   Zrzeček spí Zrzeček Zrzeček                                                                                                                  

 

 

Smutná zpráva. 6.9.2010 nás opustila Albínka. Již nějakou dobu měla naježenou srst. Myslela jsem, že kvůli ochlazení. Stále byla aktivní, krmila se normálně. Byla to jediná veverka, která se nechala hladit a přišla k člověku. Pokud jsem jí ihned po vstupu do voliéry nedala nějaké sousto, skočila mi na bundu a krmení si tak vynutila. Zatím nevím, jestli budu zase shánět novou.

TOPlist