Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

stalo se dříve

+ zač. roku 2017 ​začala mít problémy naše starší kočička Micka. Nezpozorovali jsme včas příznaky a tak došlo k selhání ledvin. Kočičku jsme museli dát uspat. Jakoby se roztrhl pytel s neštěstími, co postihla naše zvířata. Snad to tímhle končí.

Micka zřejmě vyčerpala svých 9 kočičích životů. Vzpomínám, jak se nám před lety ztratila. Nikdy nechodila příliš daleko od domu, tak to bylo divné. Už jsme se tenkrát začali smiřovat s tím, že jsme o ni přišli, když se po týdnu na svátek sv. Františka z Assisi dobelhala domů. Hned nám bylo jasné, že nám ji sv. František vrátil. Měla ale ochrnutou zadní nohu. Nevím, kde a co se jí stalo. Ihned jsem ji odvezla k veterináři.  Bylo to podruhé v jejím životě, co jela autem, ale vůbec se nebránila, naopak vypadala šťastně, že je s námi a že se o ni postaráme. V ordinaci dostala nějakou injekci na podporu nervů, s tím, že to může pomoci a nebo taky ne. Kupodivu se postupně vše zlepšovalo. O nožku se začala po několika dnech opírat a nakonec se opět rozchodila a nikdo by naní nepoznal, že měla nějaký problém. Jen se z ní stala pozemní kočka. Ignorovala výšky, nešplhala po stromech, nelezla přes plot jako dřív. Držela se v blízkosti domu. Dřív s námi chodila na procházky, když jsme venčili psy, teď se hned od konce zahrady vracela domů nebo čekala, až se vrátíme. Ale po několika měsících jí otrnulo a opět zvládala lezení a šplh a zase si užívala všech kočičích radostí.

​+ 11.10.2016 ​do psího nebe odešla naše druhá fenka shiba inu Adélka, dcera Dasi. Bylo jí 14 let. Téměř do konce byla aktivní a hravá. O víkendu jí však nebylo dobře, přestala žrát, chodit, zjevně ji něco bolelo a vyšetření u veterináře ukázalo bohužel rakovinu jater. Ještě minulý týden jsme neměli tušení, že by mohla mít nějaký problém. Nemohli jsme ji nechat trápit a tak byla uspána. Na odchod Dasiny jsem měla čas se psychicky připravit a smířit se. Dasi měla svůj čas odžitý. Adélka odešla náhle,bez varování, neměli jsme šanci jí pomoct. A možná je to tak dobře. Možná by ji léčba v případě odhalení problému jen prodlužovala trápení. Leží teď pod stromy v naší zahradě, vedle Dasi. Poslední rozloučení jsme ale moc dobře nezvládli. My, lidští příslušníci smečky, dokonce i děti, chápeme, o co jde. Ale náš psík Miky se třásl a neustále lezl za Adélkou do vykopaného hrobečku, jakoby mi nechtěl dovolit zasypat ji hlínou. Nakonec moje dcera Mikyho podržela, abychom to mohli dokončit. Pro příště už vím, že ostatní zvířata je lépe někam zavřít, když pohřbíváme jejich kamaráda.

+ 31.5.2013 jsme se rozloučili s naší fenkou shiba inu Dasi.  22.7.2013 by jí bylo 16 let. Byla mým opravdovým psím přítelem. Ve fotogalerii ji můžete vidět na fotkách "v hnízdě" a s její dcerou, fenkou Adélkou, v zimě. To byla ještě v pořádku a aktivní. Poslední dva roky jí však přibývalo stále více problémů. Ke konci byla již úplně hluchá, téměř slepá, srst jí nedorůstala, a měla uvolněné klouby, nohy ji už moc neposlouchaly. Den trávila v domě pouze spaním, které přerušila jen na krmení a občasné vyvenčení. Přesto nám chybí. 

únor 2013 V útulku v Kralupech nad Vltavou mají psa shiba inu. Protože je naše fenka Dasi už stará a je na tom opravdu špatně, plánovali jsme si v létě pořídit nového psa. Dalšího psa chceme nejen kvůli nám, ale hlavně kvůli Adélce, dceři od Dasi, aby nezůstala sama a nebylo jí smutno. Na zimu jsme ale nového psa nechtěli. Jenže tohle je šibák a to mění situaci. Shiby mají svá specifika, každý pejskař jim nerozumí, neznalec psů už vůbec ne. Jsou to svéhlavičky. Jsou inteligentní, ale nerady se podřizují. Nesnáší dril. Potřebují spíš výchovu než výcvik. Je to něco jako ochočený vlk. Je na nich hodně znát, že se jedná o přírodní plemeno. Já shiby miluju. Nevadí mi, že nejsou absolutně poslušné. Jejich svobodná povaha se mi líbí. A tak jsem začala bojovat o to, abychom psa dostali do péče. Byl ještě v karanténě a čekalo se, jestli se o něj někdo nepřihlásí. Nepřihlásil a já jsem majitelku útulku přesvědčovala, že já jsem ta pravá, že mám se shibami dlouholeté zkušenosti a že psovi u nás bude dobře. No a vyhrála jsem. Pes, kterého místní veterinář pojmenoval Hikari, je náš. Tedy je v naší péči. Ještě se může přihlásit majitel a jestli se tak stane do půl roku, budeme ho muset vrátit.

zima 2011-2012 ​ptáci - Kanáři glostři úspěšně přezimovali v nevytápěném ptačím domku - přestavěném z voliér pro papoušky a přečkali tam i poslední velké mrazy. Venku bylo i -20 stupňů Celsia. Uvnitř jsem teplotu neměřila. Na ptácích jsem nepozorovala žádnou změnu chování ani zhoršení zdravotního stavu. Opět se mi potvrdilo, jak jsou glostři odolní.

Paradoxně toto přezimování ukončila obleva. V pátek 17.2.2012 začala voliéry zaplavovat voda z tajícího sněhu. Tak nezbylo než nazout holinky a při krmení se k ptákům probrodit. Do druhého dne vody přibylo. V přední části, v chodbičce u papoušků bylo okolo 5 cm vody, v zadní části u kanárů zatím jen mokrá podlaha, voliérka suchá. Jenže přimrzly dveře mezi oběma částmi voliér. Nechtělo se mi denně lézt oknem jen kvůli krmení, tak došlo na stěhování kanárů do domu na chodbu. Vodu z voliér jsem odnosila v kbelíkách, dveře zatím nepovolily.

29.5.2011 ptáci - kanáři odchovávají první mladé. Zatím je jeden vylétlý glostr corona - bílohnědá straka, tmavá chocholka, v hnízdě 4 zelení glostři (3 consort-hladcí, 1 corona), v hnízdě 6 lizardů se žlutou čepičkou a další zatím neopeřená mláďata.

17.8.2010  ptáci - vylíhla se 3 mláďata lizardů a z toho jsou 2 červenooká.

29.7.2010  hlodavci - pískomilce Kitty se narodila další mláďata.

20.7.2010  ptáci - vyklubalo se mládě kanára lizarda s červenýma očima. Více se dočtete v sekci Zajímavosti.

TOPlist